Historie na internetu
  

Otázka spolujezdce nebyla pro cestu otázkou nejlehčí. Nepotřeboval jsem ani tak řidiče, jako spolehlivého kamaráda s dobrými technickými znalostmi, kamaráda, který by si dovedl poraditi v každé situaci, zdravého a odhodlaného. Nesměl býti vázán ani časově, prostě, bylo toho mnoho, co jsem požadoval.

Volba padla na přítele Jindřicha Kubiase, který již jednou se mnou byl ve Státech. (Byla po všech stránkách šťastná. Nijak dlouho se nerozhodoval a věděl jsem, dobře ho znaje, že slib — při prvém rozhovoru o tomto podniku daný, jistě dodrží. Nemýlil jsem se.)

Související články

Krátce po třetí hodině se objevil u mě v garáži, kde moji lidé vykonávali poslední práce na voze. Zde se též odbylo rodinné rozloučení. Alespoň na oko velmi lehce. Přiznávám se, že když jsem se loučil s dětmi, nebylo zrovna nejveselejší. Odjížděl jsem již několikráte na dlouhou cestu do zahraničí, měl jsem dvacet jízd do Ameriky za sebou, ale nikdy před tím nebyl charakter jízdy takový, jako v tomto případě. I to se konečně odbylo, při čemž moje paní projevila skutečně vzácnou statečnost a její ujištění, že věří v dobrý a šťastný výsledek, rozloučení usnadnilo.

Cesta kolem světa ve voze Škoda rapid 1936
Pánové Procházka a Kubias na jedné z mnoha zastávek při cestě kolem světa. Zde na jedné z recepcí, uspořádané na jejich počest během cesty jedním z československých diplomatů. Zdroj: Automobilem kolem světa od B. J. Procházky, 1938

Přesně ve 4 hodiny zastavuji před Autoklubem. Zde již nás čeká řada přátel. Kolega Štancl, ve funkci předsedy sportovního výboru vpisuje první zápis do našeho kontrolního cestovního deníku. Départ 16 hodin 24. dubna 1936. Redaktor Byk připíná československou vlajku na náš vůz; dostáváme od přátel četné amulety, loučím se s bratrem a sestrou a poslední, jako vždy, tiskne mi ruku kamarád Mojmír Urbánek.

To se již Rapid rozjíždí, komory přátel klapají, přehazuji na dvojku, poslední zamávání rukou a známí nám mizí s očí.

Přes Karlín vyjíždíme z Prahy na Kobylisy, přes Horní Chabry, Zdiby a v 16.54 vjíždíme do Mělníka. Máme za sebou z Prahy 36 kilometrů a Škodovka jest nyní zahřáta tak, jak se jí při tom nejlepší běží. Není zrovna nejtepleji a uvažujeme proto, že bude nutno pomocí dečky udržovati konstantní teplotu.

Mělník projíždíme bez zastávky. Několik občanů poznává náš vůz a mává nám na pozdrav. Před Českou Lípou dostáváme silný protivítr. Teploměr rázem klesá, proto přitahujeme dečku, skutečně skvělé zařízení.

Míjíme středisko sklářského průmyslu Bor a zastavujeme v Šluknově, abychom před vstupem do Německa doplnili své zásoby benzinu a zbavili se českých mincí, které teď na dlouho nebudeme potřebovati. Kamarád používá této příležitosti a kupuje kuřivo za zbytek peněz. Odesílám telegram do Moskvy a oznamuji dodatečně start. Přijíždíme do Rožan, kde je československá celní a pasová kontrola.

Odbavení jde poměrně velmi rychle, neboť celník jest o našem příjezdu zpraven svým říšskoněmeckým kolegou, který byl upozorněn německým Autoklubem.

S drobnými úpravami převzato z knihy Automobilem kolem světa : 27000 km silnicí, pouští, pralesem. (Praha : Václav Petr, 1938)


Související články