Historie na internetu
  


Zákopy
Zákopy na východní frontě


Zákopy

Původně publikováno v díle Světová válka 1914–1915. Díl II. Nakladatelství Emil Šolc, Praha-Karlín. Pro potřeby abcHistory.cz upraveno a zkráceno, titulky redakčně doplněny. Článek nutno chápat jako dokument doby. Nesmyslnost válečného běsnění ve vojenských zákopech se ve snaze dobových redaktorů mění pozitiva a vymoženost moderního způsobu boje. Reálie zůstávají skutečné, byť ideálně popisované vybavení bylo ve frontových zákopech jen málokde. Číslování se vztahuje k vyobrazení v knize František Černý: Moje záznamy ze světové války 1914-1918.

Jejich zařízení a život v nich

První veliká válka dvacátého století – zdaž také poslední? – vede se v mnohých směrech zcela jiným způsobem, nežli války dřívější. Nový způsob válčení stal se nezbytným zvláště následkem zdokonalení střelných zbraní a to jak děl, tak i pušek. Od zavedení rychlopalných pušek bylo by přímo sebevraždou, kdyby odpůrce, sotva nepřátelské armády k sobě se přiblížily, hnal se útokem muž proti muži, jak bývalo dříve. Natož v hustých masách, jak bývalo kdysi. Ani útok rozptýlenou linií střeleckou není vhodný dříve, dokud odpůrce jeden neusoudí, že už řady druhého značně oslabil tak zvaným bojem pozičním a úspěchy svými při něm.

K účelům boje pozičního slouží však v první řadě zákopy. Zákopy tyto nejsou však nikterak jediného druhu, jak soudí namnoze čtenáři zpráv válečných. Liší se nejenom zařízením svým, ale také i polohou svoji. V přední řadě polohou svou bývají hluboké a silné zákopy střelecké s úkryty pro strojní pušky (na tab. č. 1, 2). Za nimi nalézají se krycí zákopy (č. 10.), které slouží za útočiště a pobyt mužstvu, jež má po několika hodinách střelce v první řadě vy střídati. Odtud vedou spojovací příkopy (č. 5.) k předním řadám, aby k nim pomocné mužstvo ono mohlo pro případ potřeby i co nejrychleji přispěchati. Dále ještě v pozadí nalézají se pro zálohy další krycí zákopy, různé útulky a chýše z hlíny a z kamení, kteréž s předními řadami spojeny jsou rovněž spojovacími příkopy, aby se mohly k předním řadám dopravovati rychle a úkrytem posily, střelivo i potraviny.

Ještě mnohem dále v pozadí jsou pak posice dělostřelecké, z nichž děla s plochou, skorém vodorovnou dráhou střelnou (č. 15.), zakopána jsou rovněž dobře do země, kdežto děla se šikmou a skorém kolmou dráhou střelnou, volí obyčejně jiný způsob úkrytu (vesnice, domky, lesy). Pozorovací stanoviště zařízena jsou jak v střeleckých příkopech a při posicích dělostřeleckých, tak po případě i mimo střelecké zákopy. Jednotlivé zákopy a postavení jsou pokud možno technicky spojeny s vyššími veliteli a se zadními zálohami.

V nejpřednější řadě bývají u místěny jako pomůcka pro noční boje i reflektory. Území před obrannou posicí takovou, jakož i území mezi jednotlivými liniemi postavení toho jest dle možnosti tak zařízeno, že se nepříteli stěžuje tím používání zbraní i přiblížení se k posicím, že však na druhé straně usnadňuje se používání vlastních zbraní a případný vlastní útok na nepřátelské posice. Bezprostředně před střeleckými zákopy zřízeny jsou rozsáhlé překážky, obzvláště ploty z ostnatého drátu, a tak zvané »vlčí jámy« (prohlubně v zemi), kteréž sílu postavení značně zvyšují a zvláště za noci chrání před náhlým překvapením (číslo 12, 13).

Střílení do zákopů
Velký moždíř s maximální elevací


Střelecké zákopy

Střelecké zákopy (č. 1. a 2.) jsou zařízeny, pokud možno, pro střelce stojící. Jsou-li úzké a hodině hluboké, skýtají nejlepší ochranu zvláště proti palbě z děl. Proto jsou obyčejně tak široký, že jest možno, jen, aby ještě jen jedna osoba za střelci prošla. Síře bývají zakládány jen, když mají pojmouti výminečně jen větší oddělení. Střelecká linie položena jest v nich tak vysoko, aby za všech okolností docílilo se dobrého účinku střelby.

Při tom hledí se všemožně k tomu, aby zákopy unikly co možno slídivému zraku nepřítele a poprsní násep, sloužící k ochraně prsou a dílem i hlavy střelce, jest co možno nízký, tak nízký, jak to jen tvar půdy v dotyčném území a případné porosty neb zalesnění její připouštějí.

Tam kde to tvar půdy dovoluje, jsou střelecké zákopy vůbec – bez náspů – do země vyhloubeny. Poprsí stěny zákopů neb okopů nemají žádných ostrých hran a okrajů, nýbrž přecházejí povlovně v okolní train, a jsou přizpůsobeny mnohdy i porostům okolní půdy. V mnohých případech používá se i kmenů stromů, kusá trávníků, větších kamenů, kolejnic, sudů, pískem neb oblázky naplněných, košů, beden atd. ku zřízení poprsních stěn okopů; kameny a železo přikrývají se pak zemí, a neb trávníkem, aby, když jsou zasazeny střelou, neodletovaly od nich drobné úlomky a třísky.

Na ochranu proti třískám a úlomkům granátů, jež by odzadu mohly na vojáky dopadati, zřizují se, kde jest toho třeba, z přebytečné půdy zadní okopy a stěny na ochranu zad střelců; kde, což je však výjimkou, přečnívají stěny poprsní, tam přizpůsobuje se rovněž všemožně okolí, aby nebylo rovněž možno tak brzy je zpozorovat.

›› Pokračování článku






František Černý: Moje záznamy ze světové války 1914-1918

1. světová válka

Knihu Moje záznamy ze světové války 1914-1918 výhodně zakoupíte přímo v e-shopu vydavatele, na webu NZB.cz

Ukázky z knihy najdete v článku První světová válka: Strhující vzpomínky českého vojáka vycházejí poprvé v knižní podobě.



Související články k tématu První světová válka