Historie na internetu
  

Aktuální podrubriky

rešerše webu


 Ikona RSS kanálu Ikona RSS kanálu Ikona RSS kanálu

Text nevzniká sám od sebe




Kde jste: abcHistory.czKultura a umění

kniha Přemysl Pitter

Recenze knihy: Pavel Kosatík: Sám proti zlu. Život Přemysla Pittra (1895–1976). Paseka, Praha – Litomyšl 2009.

Nonkonformní nekonfesní duchovní a mezinárodně uznávaný humanista Přemysl Pitter před lety sice vyhrál spolu s několika dalšími osobnostmi anketu Lidových novin o nejvýznamnějšího Čecha 20. století. Podrobněji se mu však doposud vyjma historika Tomáše Pasáka (1933–1995) nevěnoval v podstatě nikdo. To přesto, že má Pitter přímo v Praze svůj vlastní archiv. Existuje i Nadační fond Přemysla Pittra a Olgy Fierzové. V letech následujících po roce 1990 vyšlo péčí Pedagogického muzea J. A. Komenského také několik sborníků. Většinou však rázu vzpomínkového, nikoli odborně kritického.

Shodnou okolností koncem roku 2009 se objevily hned dvě publikace, které se Pitterovi věnují. První z nich je věnována odpíračům vojenské služby, Karlu Čapkovi a Jindřichu Groagovi, nikoli tedy Pitterovi samotnému. Přemysl Pitter je však na stránkách knihy „Vojáku Vladimíre…“ zmiňován v souvislostech velice zajímavých. Úplně poprvé se navíc v knize objevují některé fotografie Pittera nebo jeho spolupracovíků.

Druhou knihou, kterou se bude zabývat tato recenze, je monografie Pavla Kosatíka Sám proti zlu. Život Přemysla Pittra (1895–1976). Jeho kniha stojí za pozornost hned z několika důvodů. Je to komplexní pohled, který neuhýbá ani před těmi stránkami Pitterovy osobnosti, které dnes již nemusí působit tak populárně, nebo přinejmenším zůstanou nepochopeny. V podstatě jde o většinu z toho, v čem se Pitter angažoval během První republiky.

Kniha je rovněž zajímavá tím, že byla napsána na objednávku. Na to samozřejmě u publikace takto vysoké úrovně nejsme zvyklí. Kosatík obdržel roční stipendium od Nadačního fondu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové. S obrovskou materií archivních dokumentů se vypořádal více než zdařile. Autor se poctivě věnuje Pitterovu spiritistickému období a mapuje i jeho rozsáhlé období radikálního a prudkého pacifistického agitátora. Neutajuje nic z toho, co může být na Pitterovi sektářské, nekonformní a tím i dnešním masám těžko pochopitelné.

Ať již jde o jeho meziválečnou náboženskou vyhraněnost vůči, policejní postihy nebo Pitterovo radikální odmítání očkování a propagaci dobových alternativních lékařských metod. Kosatík to vše líčí s porozuměním. Nevkládá na Pittera stigma heretika, na druhou stranu však jeho nekonformní duchovní názory lacině neosvětluje nekvalitním vzděláním, mladickou rozháraností či vrtkavostí doby. Kosatík jako vypravěč meziválečného Pittera nedeformuje. Zůstává poctivý a velice trefně se snaží osvětlit i laicky těžko uchopitelné názorové střety třeba mezi Pitterovým pokusem o biblické křesťanství a zároveň s tím se tříštící Pitterovu náklonnost ke spiritismu (v Bibli jednoznačně zavrženou).

Kvalitním uchopením nesnadných stránek Pitterovy osobnosti se Kosatík velice ladně dostává k tématu Pitterovy charitativní činnosti. Podrobně sleduje vznik a vývoj Milíčova domu, určeného dětem. Velice silné jsou pasáže z poválečné Prahy, kdy se Pitter jako jeden z mála stavěl proti nelidskému mučení a zabíjení civilního německého obyvatelstva. Pak přichází opět Pitter humanitní a jeho akce na záchranu dětských válečných sirotků. Vše opět popsáno otevřeně a živě. Po nástupu komunistických vlád Pitter na poslední chvíli prchl za hranice. Tím v určitém smyslu jeho velké období skončilo. Byl sice ještě pastorem pro utečence, sám však musel bojovat s velkým nezájmem utečenců o duchovní záležitosti.

Původně bezvěrecký Přemysl Pitter se v průběhu první světové války dostal na křižovatku hledání smyslu existence. Je součástí charakteru své generace. Vlivem četby Tolstého a Bible přijal za svou myšlenku původního křesťanství. S naukovými otázkami se příliš nezabýval, většinu tradičních církví však dokázal odsoudit za jejich laxnost nebo zlé pohnutky. Hledala spoluvytvářel nový duchovní směr. Boha příliš nepotřeboval, nakonec si vystačil i s vlastním pojetím náboženství a morálky. Kosatík v závěru knihy možná trochu překvapuje, když ukazuje závěrečnou etapu Pitterova života. Nejprve jisté ekumenické sblížení s tradičními církevními proudy, zároveň však opětovné sblížení se spiritismem a východním transcendentnem.

Trudnou stránkou knihy je problematické zpracování odkazů, což je žel již tradicí většiny knih Pavla Kosatíka. Sám autor má bezesporu výtečný historický přehled, který účinně využívá ve své bohaté literární činnosti. Škodu však je, že z využitých zdrojů vždy uvádí pouze některé. Podle jakého klíče nevím. Kosatíkova práce s poznámkami na mě však působí dojmem, že jde dílem o pečlivé odkazy na přímé citace a důležité zdroje a dílem o odstranění všech poznámek, na které není prostor. I v textu knihy o Přemyslu Pitterovi tak zůstávají přinejmenším desítky míst, jejich původ je čtenáři utajen.

Pro bližší porozumění si uveďme srovnání s úvodu zmíněnou knihou Vojáku Vladimíre…. Oba dva autoři se ve svých publikacích věnují například Pitterově pacifismu a činnosti brněnského advokáta Jindřicha Groaga. Kosatík se podrobněji věnuje Pitterovi, ale i přesto zmiňuje některé zajímavosti k osobě JUDr. Groaga a jeho klienta Vladimíra Rajdy. Odkud však čerpá, to se z knihy nedozvíme. Publikace „Vojáku Vladimíre…“ je naproti tomu vybavena detailním poznámkovým aparátem. Navíc nechtěně vyvrací hned několik informací, které najdeme u Kosatíka.

Zatímco ten například naznačuje, že zásah Karla Čapka ve prospěch vojenského odpírače Rajdy byl s konečnou platností úspěšný, druhá kniha na základě pečlivé komparace dobových dokumentů a literatury dokládá opak. Podobně i jinde. Kosatík zmiňuje legendárního odpírače Nemravu, přisuzuje mu však chybné jméno. Na pravou míru vše uvádí opět až kniha „Vojáku Vladimíre…“. Obě publikace přitom vyšly téměř současně.

Jako celek si nicméně kniha Sám proti zlu udržuje pravdivou dějovou linku. Pavel Kosatík se navíc prezentuje jako spisovatel, byť disponuje značnou historickou erudicí. Jeho kniha Sám proti zlu je poctivé dílo. Vývoj Pitterovy Kosatík osobnosti nijak nezkresluje. Kde zůstával nejistý Pitter, autor jeho postoje nedomýšlí. V konečném znění tak Pitter u Kosatíka zůstává na rozdíl od Pasákova díla nonkonformním bezkonfesním kazatelem a individualistickým spiritualistou. Pitter tak zůstává sám, ovšem nejen ve svém boji. Ne vždy se mu totiž daří najít skutečné zlo a ne vždy dokáže správně rozeznat a definovat pravdu.



Začátek reklamního proužku

Konec reklamního proužku

Publikováno: 18.10.2011
›› Zpět